Díky vládě jedné strany je Čína stabilní země. Rozsáhlá síť straníků drží všechno pěkně v lati. Občas přitlačí v Xinjiangu, občas vymažou komentáře na blogovací stránce Weibo. Jinak ale vládne pořádek, kterému by mnozí chtěli přijít na kloub a zavést ho u sebe doma. Skutečně se můžeme v Číně naučit něco o klidu a řádu ve společnosti?

Můžeme se například vzdělávat v práci s pouličními davy, které se v čínských městech srocují stále častěji. Oficiální média mlčí a armáda kybernetických mazačů se snaží všechny projevy nespokojenosti zahladit. Čínské úřady přiznaly (asi omylem), že například v roce 2006 Číňané stihli 90 000 demonstrací. V roce 2010 profesor sociologie Sun Liping z Tsinghua univerzity, odhadl počet nepokojů až na 180 000 ročně, což znamená 500 demonstrací denně. Dav v Číně vznikne velmi snadno. Stačí, když se zastaví deset Číňanů, aby se podívalo do výlohy. Ostatní začnou zjišťovat, co se děje a do pár minut se může vytvořit chumel čítající stovku hlav. Obratem se také objeví strážci pořádku, kteří dav rozeženou.

Číňané nemají mnoho možností, jak dát průchod své nespokojenosti. Hlasitý křik v ulicích je tak často jedinou cestou, jak se zkusit dobrat spravedlnosti. Zdánlivě apatické Číňany vyženou do ulic hlavně úředníci, kteří si chtějí namastit vlastní kapsu na prodeji pozemků a stavbě nových obchodních center. Hned za úředníky a policajty stojí nízké platy, špatné pracovní podmínky v továrnách, Japonci, celkově neutěšená budoucnost a blbá nálada. V Číně vše komplikuje ještě rostoucí počet straníků, kteří holdují Lamborghini, švýcarským cibulím a francouzským hadříkům. Před třiceti lety byli v Číně všichni chudí. Dnes 170 miliónů Číňanů žije z pár misek rýže denně a další milión neví, kam s penězi.

V roce 1949 Mao Zedong na otázku, jak chtějí komunisté předejít korupci, která vždy zničila všechny předchozí čínské vlády (nejenom čínské), odpověděl takto: „Našli jsme novou cestu, která nás může osvobodit z tohoto kruhu. Ta cesta se jmenuje demokracie. Pokud lidé mají dohled nad svou vládou, pak vláda nepoleví ve svém úsilí.“ Zdá se, že ta správná cesta ke stabilní zemi se hledá opravdu těžko. Dokonce samotný Mao se v běhu událostí někde ztratil. Ještě se všichni máme co učit.