Kachna #4 Bez věcí z Číny se obejdeme!

Kupujte české zboží! Co je české, to je hezké! Z lásky k Česku, mám remosku! Už jste se někdy v supermarketu podívali, odkud se vozí česnek? Kdybyste prozkoumali své šuplíky, ledničky a botníky, možná byste se divili, kolik dalších čínských zajímavostí byste našli. Obešli byste se bez věcí z Číny?

Z Číny se dneska dováží nejen plastové tretky. Číňané vyrobí 70 % všech deštníků, 60 % všech knoflíků nebo 80 % všech zapalovačů. Vánoční městečko každý rok vychrlí 85 % veškerého vánočního osvětlení. Holčičky po celém světě si hrají s čínskými barbínami a kluci prohánějí čínská auta na ovládačku. Číňané nás také celé oblékají. 72 % všech bot se šije v Číně. V ponožkovém městě v provincii Zhejiang uštrikují jeden pár ponožek pro každou osobu na zeměkouli. Více jak polovina mixérů, čajových konvic nebo odšťavňovačů sjede z pásů v čínských továrnách.

Jenže dneska už těžko poznáte „pravý“ čínský výrobek. Představte si třeba své oblíbené džíny. V Paříži nebo v New Yorku zvednou telefon a zavolají třeba do hongkongské společnosti Li&Fung, kde si objednají 10 000 kusů lacláčů, protože ty se teď budou nosit. Z Hongkongu obratem přijdou návrhy lacláčů v různých barvách a tvarech. Látka se pořídí v Koreji, ale na modrou ji nabarví na Tchaj-wanu. Japonci umí nejlepší zipy a knoflíky, které nechají udělat v Číně. Nakonec kalhoty spíchnou v thajské nebo čínské fabrice. Za pět týdnů od objednávky už najdete tyhle kosmopolitní džíny v obchodě Na Příkopech. A co teprve taková kabelka od Prady

Kolik peněz z výroby lacláčů zůstane v Číně, patří do jiné kachny. Už ale víme, že bez věcí z Číny se neobejdeme. V roce 2007 americká novinářka Sara Bongiorni zkusila se svou rodinou žít rok bez čínských výrobků. Přestala nakupovat všechno s nápisem Made in China a začala trávit hodiny detektivním pátráním po nečínských produktech. Někdy musela šáhnout hluboko do kapsy, protože například za „pravé“ italské boty si musela připlatit. Ukázalo se, že bez čínských kávovarů, tenisek a deštníků se žije těžko. Po ukončení experimentu si její rodina oddechla a začala zase normálně fungovat.