Fandit můžete jen jednomu fotbalovému klubu. Když v sobotu u televize křičíte Sparta a v neděli Plzeň, tak vůbec nevíte, o čem fotbal je. Komunistická strana v Číně funguje podobně jako fotbalový klub. Táta vám jako malému řekne, že nejlepší byla, je a vždycky bude Sparta. Už se pak nikdy neptáte proč a kopete za ni stejně jako všichni ostatní.

Fotbal se v Číně moc nehraje, ale svou stranu mají Číňané v úctě stejně jako fanoušci svůj fotbalový klub. Což neznamená, že si občas někdo nestěžuje. V roce 2011 v rybářské vesnici Wukan v Kantonu (20 000 obyvatel) vzal rozvášněný dav ztečí policejní stanici a sídlo strany, protože místní politici chtěli rozprodat pozemky ve vesnici developerům a výdělek si nechat ve své kapse. Takové chování by samo o sobě Číňana nevyvedlo z míry. Pár horkokrevných hlav vyrazilo do ulic, ale jinak život plynul dál. Až když hlavního mluvčího nepokojů v tichosti odvezli k výslechu, ze kterého se nevrátil živý, vyhnali lidé policisty a celé vedení strany ven z vesnice a zabarikádovali přístupové cesty.

Všichni si mysleli, že bude následovat menší Tiananmen, protože takhle se pouliční šarvátky v Číně většinou řeší. Hlavní šéf strany v Kantonu naštěstí pochopil, že zápas už nevyhraje. Zkoušel nejdřív nechat vesnici vyhladovět, ale nakonec přijel do Wukanu a slíbil, že všechny zkorumpované politiky vyhodí a potrestá. Dovolil lidem, aby si místního předáka vybrali sami. Volby v Číně nejsou nic neobvyklého. Jen nikoho nezajímají, protože svým hlasem výsledek stejně neovlivníte. Ve Wukanu proběhly první vcelku svobodné a férové volby. U volebních uren se ukázala velká většina vesnice. Hlavní vůdce protestů získal 80 % podporu a po 42 letech vystřídal původní politickou reprezentaci. V roce 2014 vyhrál znovu.

Problémy s pozemky ve Wukanu se doteď nepodařilo zcela vyřešit, ale obyvatelé s nadšením chodí k volbám a kritizují nově zvolené vedení. Číňané své komunistické straně fandí bez ohledu na historii nebo porušování lidských práv. Stále častěji ale upozorňují na selhání místních straníků. Neváhají vyrazit do ulic a politikům přímo pod okny říct pěkně od plic, co si myslí. Kam se na ně hrabou fanoušci Baníku! Jen v tom fotbale se jim nedaří. Jak je možné, že se mezi miliardou lidí nenajde jedenáct, kteří by uměli kopnout do míče?[1]

[1] Podle čínského vtipu Buddha říká Číňanům, že jim vyplní jedno přání. „Mohl bys snížit ceny bytů v Číně, aby si je lidé mohli dovolit?“ Ptají se Číňané. Buddha zachmuří a mlčí. „Mohl by se čínský fotbalový tým kvalifikovat na World Cup?“ Buddha si povzdechne: „Pojďme si popovídat o těch cenách bytů.“